VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti. Tohle jsem se tam naučil:

  • O všechno se rozděl.
  • Hraj fér.
  • Nikoho nebij.
  • Vracej věci tam, kde jsi je našel.
  • Uklízej po sobě.
  • Neber si nic, co ti nepatří.
  • Když někomu ublížíš, řekni promiň.
  • Před jídlem si umyj ruce.
  • Splachuj.
  • Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
  • Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj.
  • Každý den odpoledne si zdřímni.
  • Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
  • Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
  • Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.
  • A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE. (Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: Krédo)